Kdysi nám pomáhal dostat se na toto pásmo Eda OK2BPR blahé paměti - dělal nám střeva TRV na 76 GHz podle DB6NT. Na stole fungoval výborně:
Ale po zabudování do bedýnky z kuprexitu a na portable stožáru byl TRV nějaký nespolehlivý - občas šel, občas ne. Tak jsem ho po několika neúspěších rozdělal a začal kontrolovat. Následovala anabáze:
1. Plošný spoj samotného harmonického násobiče s mikrovlnou diodou se mi zdál nějaký špinavý, zapatlaný:
Tak jsem vzal tem nejjemnější kosmetický štěteček a izopropylalkohol, přejel po něm a mikrovlnou diodu jsem už nenašel. Byla asi zaletovaná "studeně" a jak je známo, tak "studený spoj - zábavy zdroj". Přestože mne mnozí od toho zrazovali a přestože mnozí diody lepili vodivým lepidlem nebo si je nechávali pájet zkušenými, pustil jsem se do toho sám. Největší problém je nanést na mikropásky plošného spoje správné, to znamená miniaturně malé množství tavidla a pájky. Kdyby toho bylo moc, tak dioda při pájení uplave. Podařilo se a začal jsem usazovat diodu, ale když jsem si za pekelného soustředění trochu více povzdechl, tak jsem ji odfouknul a opět nenašel. Nasadil jsem roušku a na druhý pokud se mi to podařilo. Opatrně jsem celý blok přenesl na hliníkovou desku položenou na obyčejný elektrický vařič a za kontroly obvodu ohmmetrem zahříval tak dlouho, až se nízkoteplotní pájka roztavila, dioda si kapilárními silami sedla na místo a vodivě se propojila s mikropásky. Vypnout vařič, přenést netřesoucí se rukou blok mimo plotýnku a trpělivě čekat na ochlazení.
3. Ale jenom zdánlivě - stále se projevovaly výpadky při delším provozu na stožáru. Po delším trápení jsem zjistil, že po zahřátí ztrácí výkon trojnásobič z 12,6 na 38 GHz. Nechtěl jsem tomu věřit, tak jsem celý TRV zavřel do krabice od bot a temperoval fénem a zjistil jsem, že fakt, že při určité teplotě padá výkon k nule. Naštěstí je tento jev vratný a po ochlazení opět násobil na plný výkon. Řešením by bylo napájet trvale jen OCXO a vše ostatní připínat jen při pokusech o QSO, ale a) takové QSO na mikrovlnách není někdy otázka minut, ale skoro hodin a b) na stožáru, v létě a při ostrém slunci teplota v bedně TRV rostla tak i tak. Bedýnka je totiž sletovaná z kuprexitu a asi špatně přenáší teplo ven. Navíc bych musel předělat celou přepínací skříňku transvertorů a měnit kabeláž, tak jsem zvolil zdánlivě složitější, ale spolehlivější řešení: na kostku trojnásobiče jsem namontoval malý žebrovaný hliníkový chladič a dno bedýnky TRV jsem opatřil dvěma děrovanými otvory pro vstup a výstup "proplachovacího" vzduchu. Na jeden otvor se podařilo i přes hodně stísněné poměry osadit malý větráček, takže teď je celá bedýnka TRV trvale proplachovaná vzduchem, procházejícím mezi žebry chladiče trojnásobiče, aniž by do ní pršelo. Dosáhl jsem tak stavu, kdy TRV funguje spolehlivě v zimě v létě trvale po celou dobu 24 hodinového závodu. Je to paradox - nikdy jsem si nemyslel, že TRV s výstupním výkonem odhadovaným na nějaké desítky či stovky mikrowattů bude třeba chladit, ale je to tak.
Tož tak, doufám na slyšenou na 76 GHz, poslední roky TRV funguje spolehlivě, takže vliv má jen počasí, směrování a trpělivost.
73 Tonda
Žádné komentáře:
Okomentovat